Spropitné je nepovinná platba vyjadřující míru spokojenosti zákazníka s poskytnutými službami, kterou výslovně neupravuje žádný právní předpis ČR.
Dne 15.5.2017 vydalo MF druhou metodiku k EET
Dokument naleznete na adrese:
https://www.etrzby.cz/assets/cs/prilohy/Metodika_k_evidenci_trzeb_v2-0.pdf
Vybíráme text upravující spropitné:
U spropitného z pohledu evidence tržeb záleží na konkrétních zvyklostech zařízení, zda si spropitné rozdělí zaměstnanci nebo zůstává podnikateli.
V případě, kdy je spropitné příjmem zaměstnanců, tak příslušná částka nepodléhá evidenci tržeb, neboť se jedná o příjem ze závislé činnosti, tj. platba nezakládá rozhodný příjem (příjem z podnikání) .
Jedná se o tyto situace:
Přestože je spropitné v těchto případech zpravidla součástí jedné platby spolu s platbou za stravovací službu – není povinnost evidovat částku odpovídající spropitnému.
Nicméně pokud to odpovídá zvyklostem příslušné provozovny, lze zvolit zaevidování celé částky (např. z důvodu, že tak má zaměstnavatel nastaveny současné systémy).
V případě, kdy je spropitné příjmem zaměstnavatele (podnikatele -provozovatele příslušného zařízení), tak příslušná částka podléhá evidenci tržeb, neboť se jedná o příjem z podnikání.
Povinnost evidence se tedy vztahuje na celou částku, a to bez ohledu na to, zda je spropitné zaplaceno odděleně.
V takovém případě je nutné zaevidovat i tuto dodatečnou platbu.
Spropitné jakožto platba, která nemá přímý vztah k poskytovanému plnění, se nezahrnuje do základu daně dle § 36 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“).
Částka spropitného se nebude zohledňovat v položkách datové zprávy týkajících se DPH.
Spropitné jako takové není upraveno žádným českým právním předpisem. Je však zřejmé, že odměna, která se v podnicích nechává buď přímo obsluze, nebo celému podniku, podléhá daňové povinnosti.
Daň by měla být příjemcem odvedena vždy. V praxi to ale obdarovaní zaměstnanci většinou nedělají.
Jak připouští Petra Petlachová z Generálního finančního ředitelství, prokazování takových příjmů je minimálně problematické. "Nicméně správci daně mohou v odůvodněných případech v souladu s daňovým řádem využít k doměření daně pomůcky (např. zjištěné částky spropitného u srovnatelného podniku, ve stejném místě a čase)."
Pokud je příjemcem spropitného personál (tj. zaměstnanci), z pohledu zákona o daních z příjmů se bezesporu jedná o příjem přijatý v souvislosti se zaměstnáním (s výkonem závislé činnosti).
Podléhá dani z příjmů fyzických osob podle § 6 odst. 1. písm. d) zákona o daních z příjmů. Kdyby obdarovaný zaměstnání nevykonával, spropitné by nedostal.
Spropitné však prvotně patří zaměstnavateli. Je to nepovinná platba vyjadřující míru spokojenosti zákazníka s poskytnutými službami podniku jako celku, nikoli jen s činností zaměstnance. I když spropitné inkasuje personál do své kapsy, v okamžiku jeho převzetí se účetně i daňově jedná o zdanitelné příjmy provozovatele podniku, který tyto příjmy „použil“ na odměnu za práci zaměstnanců (má k těmto příjmům daňově uznatelný mzdový náklad), vysvětluje Petra Petlachová z Generálního finančního ředitelství.
Jestliže je příjemcem sám podnikatel, jedná se o příjem ze samostatné činnosti podléhající dani z příjmů. Jde jednoznačně o příjem podnikatele či provozovatele tj. součást úplaty (tržby) za jím poskytované služby. V případě činnosti, která již nyní podléhá evidenci tržeb (stravovací a ubytovací služby), je třeba ji jako tržbu zaevidovat. Tedy zaslat správci daně údaje o evidované tržbě a vystavit zákazníkovi na spropitné, stejně jako na jiné hotovostní tržby, účtenku.